Novinky
Práce se stránkou: Print Recommend webpage
Antropologický seminář
Antropologický seminář 2012–2013 jarní semestr
Místo: Ústav antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, Vinařská 5, 603 00 Brno
Čas: čtvrtek, od 15.00 hodin (přednáška + diskuse, trvání kolem 90 minut)
Prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc.
21. února 2013
Prof. PhDr. Josef Unger, CSc. – Mgr. Tomáš Mořkovský, Ústav antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity
Název a anotace:
Školní antropologicko-archeologické výzkumy v Tasově a Divákách v roce 2012
Školní výzkum pohřebiště z 9. a 11. stol. v Divákách započal roku 2000 a od té doby na něm posluchači antropologie získávali první praktické zkušenosti při preparaci, dokumentaci a exkavaci kostrových hrobů. Také v roce 2012 prozkoumáno několik hrobů z 9. stol. vybavených nádobami, náušnicemi a dalším inventářem. Výzkum bude i v roce 2013 pokračovat.
Při školním výzkum v Tasově, probíhajícím od roku 2007, se podařilo objevit pozůstatky rotundy z první čtvrtiny 13. stol., doplnit podobu raněgotického kostela a prozkoumat desítky hrobů z 13. a 14. stol. Oproti situaci na pohřebišti v Divákách se studenti seznamují s podobou vrcholně středověkého hřbitova, kde se hroby vzájemně porušují a vyžadují jinou metodiku než výzkumy na časněstředověkých pohřebištích. Výzkum v Tasově byl roku 2012 dokončen.
Výzkumy nemají jen stránku odbornou, a didaktickou, ale i společenskou.
28. února 2013
RNDr. Eva Jozífková Ph.D., Katedra biologie Přírodovědecké fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Název a anotace:
Evolučně biologické kořeny preference pro dominanci a submisivitu v sexu
U sociálně žijících živočichů hierarchické postavení hraje zásadní roli při volbě partnera. Sexuální vzrušení některými zdůrazněnými ritualizovanými projevy dominance a submisivity je u evropských a severoamerických populací člověka rozumného nahlíženo jako sadomasochismus a v řadě zemí je řazeno k deviacím. Zajímavý je výskyt tohoto jevu v populacích se sníženým hierarchickým rozdílem mezi jedinci, tedy s vyšší rovností. Podle dosavadního v&y acute;zkumu by preference pro toto chování mohla být zesíleným odrazem přirozeného chování, které je evolučně výhodné, tedy adaptací a nikoliv poruchou.
Autorka:
Eva Jozífková, etolog, studovala na přírodovědeckých fakultách Jihočeské univerzity (Bc., Mgr., zoologie) a Univerzity Karlovy v Praze (Ph.D., RNDr., antropologie). Významnými etapami pro výzkum byla práce ve VUŽV a v laboratoři prof. Flegra na UK. Eva Jozífková přednáší a zkoumá na katedře biologie přírodovědecké fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a jako externista na katedře sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Spolupracuje s kolegy ze Sexuologického ústavu 1. LF, oddělení etologie VUŽV v Praze, katedry zoologie přírodovědecké fakulty Jihočeské Univerzity, John A. Burns School of Medicine z University of Hawaii a dalších institucí). Je členem České a Slovenské etologické společnosti a České společnosti pro sexuální medicínu. Kontakt: evasmid@centrum.cz
7. března 2013
Doc. PhDr. Hana Konečná, Ph.D., Katedra klinických a preklinických oborů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Jírovcova 24/1347, 370 04 České Budějovice
Název a anotace:
Kdo je rodič? Současný rodičovský diskurz
Vždy bylo nemálo dětí z rodin, které se o ně starat nemohly, neuměly, nebo nechtěly. Dítě pak putovalo – a stále putuje, není to zdaleka historií - k rodičům tzv. náhradním, kteří na sebe přebírají rodičovskou odpovědnost a rodičovská práva. Oddělení biologické a právní vazby je možné i jinak než opuštěním dítěte rodičem či rodiči; nejznáměji je tato situace reflektována v Římském právu: „Mater semper certa est (pater semper incertus est). Další oddělení vazeb přinesly moderní reprodukční technologie: dárcovství vajíčka oddělilo biologické rodičovství od genetického. Psychologové ovšem upozorňují na to, že ani jedna ze zmíněných z vazeb nezajišťuje dobrý vývoj dítěte; tou podstatnou vazbou je vazba emocionální. Máme tedy čtyři druhy rodičovských vazeb, které v ideálním případě splývají. Seminář bude příležitostí interaktivně hledat odpověď na otázku „Kdo je rodič?“ v případech méně ideálních; seznámí účastníky se současnými oficiálně preferovanými odpověďmi jak v českém, tak ve světovém kontextu.
Autorka
Doc. PhDr. Ing. Hana Konečná, PhD.
Absolventka psychologie na MU Brno a UPOL Olomouc. Po práci v technických oborech (původní povolání) a delší mateřské dovolené začala pracovat na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, konkrétně na Katedře klinických a preklinických oborů, kde pracuje dodnes.
Hlavními odbornými zájmy jsou reprodukční medicína (psychosociální a etické aspekty) a možnosti a hranice formalizace medicínských procesů. Tématům se dlouhodobě věnuje i dobrovolnicky, v neziskových organizacích. V roce 2010 spolu s dalšími dvěma vysokoškolskými pedagogy založila neziskovou organizaci Adam Česká republika, zaměřenou na psychosociální a etickou pomoc lidem, jejichž rodičovství se nenaplňuje. Hlavními publikacemi z oblasti reprodukční medicíny jsou monografie „Na cestě za dítětem. Dvě malá křídla“ (Galén 2009), která vyšla i v anglické verzi („The Quest for a Child“, Anshan, 2008). Publikací věnující se medicíně jako takové je „Medicína založená na důvěře. O nebohém pacientovi v postmoderní době“ (Galén 2012), kterou napsala spolu s filosofkou Danicou Sloukovou a lékařem Tonkem Mardešićem.
Kontakt: Doc. PhDr. Ing. Hana Konečná, Ph.D., e-mail: hana@adamcr.cz
14. března 2013
Doc. PhDr. Jaromír Kovárník, CSc., Katedra praktické a experimentální archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové, Rokitanského 62, 500 03 Hradec Králové 3
Název a anotace:
Rondelová archeologie a antropologie
Autor seznámí v přednášce s objevy areálů ohrazených kruhovými příkopy (jedním a více), tzv. rondely, které vloni vyhledal v průběhu leteckého archeologického průzkumu v území východních Čech. U Jaroměře jde o trojitý se spojeným vnějším a prostředním příkopem s odhadnutými rozměry asi 93 – 70 – 54 m (4 vstupy?), v katastru Lochenic je to již druhý, avšak větší dvojitý rondel Lochenice II se spojenými příkopy a přibližnými rozměry ca 105/102 – 75 m (4 vstupy) a o velký jednoduchý kruhový příkop nedaleko vesnice Chlum (a Rozběřice) o přibližném průměru odhadnutém z leteckého snímku asi na 160 x 168 m (vstupy nebyly prozatím zřetelné). Dále nově interpretoval naprosto ojedinělý zřejmě několikanásobný rondel s dochovanými tělesy valů, příkopy a se čtyřmi vstupy ve směru světových stran v katastru obce Třebovětice, okr. Jičín, který se dodnes zachoval v zalesněném terénu prozatím jako jediný ve střední Evropě. Doposud byl ale datován do doby laténské. Jde o velmi důležité zjištění zcela zásadního významu pro řešení konstrukce rondelů (i poslání) na území jejich výskytu od Potisí až po řeku Mohan, a to jak z hlediska prvního výskytu těles valů kolem příkopů, tak soustřednění rondelů v místech ústí přítoků například do řeky Labe. Zde se nepochybně nacházely křižovatky pravěkých stezek. Počet rondelů v Čechách vzrostl díky těmto objevům z dvaceti pěti již na dvacet devět. Autor doložil dále kulturní vazby mezi mladoneolitickým osídlením v Polabí, Podunají a Povislí.
Rondely, jak se domníváme, sloužily jako shromažďovací místa ke konání společensko-správních a kultovních aktivit societ zemědělců mladší doby kamenné nejstarší fáze moravské malované keramice (MMK Ia), moravsko-východorakouské skupiny (MOG Ia lengyelské kultury I a v mladší subfázi IVa kultury s vypíchanou keramikou.
Autor:
Doc. PhDr. Jaromír Kovárník, CSc., (23. 9. 1955 v Třebíči), vystudoval archeologii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, dnes Masarykovy univerzity v Brně. Od r. 2007 vyučuje na Katedře archeologie FF Univerzity Hradec Králové. Pracoval jako archeolog, jako ředitel Jihomoravského muzea ve Znojmě (1977-1998, 2003-2008) a jako vědecký pracovník Archeologického ústavu AV ČR v Brně (část. 1994-1997). Vyučoval archeologii na Ústavu archeologie a muzeologie FF MU v Brně (od r. 1996 externě, 1998-2003 interně), vedl řadu výzkumů archeologických lokalit na jižní Moravě, mimo jiné v Těšeticích-Kyjovicích (1998-2002) ad. Zaměřuje se na studium neolitu (především lengyelské kultury aj.) a eneolitu, rondelové archeologie (např. K významu pravěkých kruhových příkopů. Brno 1997), technologie staré keramiky a letecké archeologie, kterou u nás počínaje r. 1982-1983 zavedl.
21. března 2013
Doc. PhDr. Miriam Löwensteinová, Ph.D., Ústav Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Celetná 20, 110 00 Praha 1
Název a anotace:
Tři Kimové zblízka
KLDR má u nás pověst dynastické diktatury nyní už ve třetí generaci, militantní země s obrovskou armádou, kde jsou odpůrci režimu internováni, země, jež své ekonomické problémy řeší výhružkami, podpořenými jaderným a raketovým programem. Tyto fenomény jsou zblízka viditelné v mírnější podobě a spravedlivý blahobytný stát obývají konkrétní lidé s každodenními starostmi. O kultech, bojové připravenosti, ideologii a dalším bude vyprávět kdo?
Autorka:
Doc. PhDr. Miriam Löwensteinová, Ph.D., koreanistka; docentka Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty *Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1982 absolvovala koreanistiku a rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 2002 obhájila doktorskou práci na téma Kim Man-džungův Kuunmong – Sen devíti z oblaků v kontextu tzv. staré prózy kodä sosŏl, v roce 2006 se habilitovala na základě práce Historická vyprávění z doby Tří království a Sjednocené Silly.
Zabývá se starší i novodobou korejskou literaturou, etnografií, kulturou i starší historií. Publikuje články a stati u nás i v zahraničí, překládá. Z knižních překladů: Kim Man-džung, Sen devíti z oblaků (1992); Hvězda blesku (1992); Vyprávění z dlouhé chvíle (1997); Písně z druhého břehu (1997), Květy okamžiku (2005). Dále je autorkou prvních přehledných dějin moderní korejské literatury mimo Koreu – Dějiny moderní korejské literatury (1998), Slovníku korejské literatury (2007), spoluautorkou Studií z dějin starší korejské literatury (2006) a Encyklopedie mytologie Japonska a Koreje (2006) a podílela se i na překladu Dějin Koreje (2000). V současné době je v tisku další překlad korejského románu 20. století a sbírky básníka Kim Sakkata. Pro edici Panoráma biologické a sociokulturní antropologie napsala 30. svazek Korea: Historická vyprávění z doby Tří království a Sjednocené Silly (2007), autorsky se podílela na projektu *Kruh prstenu: Světové dějiny sexuality, erotiky a lásky od počátků do současnosti v reálném životě, krásné literatuře, výtvarném umění a dílech českých malířů a sochařů inspirovaných obsahem této knihy, 1: „Celý svět“ kromě euroamerické civilizace (2007). Kontakt: Doc. PhDr. Miriam Löwensteinová, Ph.D., Ústav Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Celetná 20, 110 00 Praha 1, e-mail: mlowensteinova@yahoo.com
28. března 2013
Prof. RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc., Katedra historických věd Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni
Název a anotace:
Robert Knox a vzestup a pád transcendentální anatomie
Až do nástupu Charlese Darwina byla pravděpodobně nejvlivnějším směrem západní srovnávací anatomie tzv. transcendentální anatomie. Tento směr, který se zrodil v Německu v prostředí romantické přírodní filosofie (Goethe, Oken), se na počátku devatenáctého století rozšířil do Francie, kde dosáhl své vrcholné podoby v díle Geoffroye Saint Hilaira. Proslulá polemika mezi stoupencem transcendentální anatomie Saint Hilairem a adaptacionistou Georgesem Cuvierem vzbudila kolem roku 1830 pozornost téměř celé vzdělané Evropy. Prostřednictvím anglických a skotských studentů, kteří pobývali v Paříži, se transcendentální anatomie dostala na Britské ostrovy, kde se stala mimořádně vlivným anatomickým a antropologickým paradigmatem. Povaha, zrod, rozmach a ústup transcendentální anatomie v širším historickém a intelektuálním kontextu bude demonstrována na příkladu pohnutého života a díla Roberta Knoxe, jednoho ze zakladatelů moderní srovnávací anatomie a antropologie.
Autor:
Prof. RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc. (8. 8. 1965, Praha), antropolog; profesor a vedoucí Katedry historických věd Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni a děkan této fakulty (v letech 1999–2005). Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, disertační práci obhájil v roce 1994 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, roku 2001 se habilitoval v oboru Sociologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a v roce 2006 jmenován profesorem v oboru Antropologie na Masarykově univerzitě v Brně. Působil na univerzitách v Aix-en-Provence, Lyonu a na Johns Hopkins University v Baltimoru. V letech 1996 až 1998 byl viceprezidentem mezinárodní organizace Language Origins Society a v roce 2002 byl na dva roky zvolen viceprezidentem Společnosti pro vědu a umění.
Kontakt: Prof. RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc., Katedra antropologických a historických věd Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni, Tylova 18, 306 14 Plzeň, e-mail: budil@ksa.zcu.cz
4. dubna 2013
Doc. Ing. Jan Sýkora, Ph.D., Ústav Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
Název a anotace
bude upřesněno
Autor:
Doc. Ing. Jan Sýkora, Ph.D. (20. 5. 1961, Jihlava), japanista na Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1984 završil studia na Vysoké škole ekonomické v Praze, v letech 1991–1994 absolvoval graduální studia na Saga University v Japonsku a v roce 2002 obhájil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy doktorskou práci na téma Formování ekonomické společnosti a počátky japonského ekonomického myšlení v období Tokugawa. V letech 1997–1998 působil jako hostující docent v Mezinárodním centru pro japonská studia (Nichibunken) v Kjótu, v letech 2000–2001 jako hostující vědecký pracovník Seinan gakuin University ve Fukuoce a v letech 2005–2006 na pozvání Japan Society for the Promotion of Science jako vědecký pracovník Osaka University.
Je členem ediční rady Nichibunken Japan Review (Kjóto), Acta Orientalia Vilnensia (Vilnius), Archiv Orientalni: Quarterly Journal of African and Asian Studies (Praha) a Acta UP Orientalia (Olomouc).
Zabývá se zejména intelektuálními dějinami předmoderního a moderního Japonska a vybranými problémy současné japonské společnosti. Je autorem řady publikací a odborných studií o japonském myšlení a aktuálních otázkách soudobých japonských dějin vydaných v České republice i v Japonsku: Tokugawa džidai kóki ni okeru keizai šisó no kósacu: Šódži Kóki no keiseiron wo čúšin ni (Ekonomické myšlení v pozdním období Tokugawa: Teorie „keisei“ Šódžiho Kókiho, 1998), Edo džidai no keizai šisó ni okeru šidžó genri no gainen ni cuite no ikkósacu (Koncept tržního principu v tokugawském ekonomickém myšlení, 1998), Znakový japonsko-český studijní slovník (2000, s Davidem Labusem), The Role of Institutions in the Making of Economic Society: Lessons from Early Modern Japan (2001), Saikaku no čifutan: Ihara Saikaku no sakuhin ni miru čóninzó ozobi sono hensen (Saikaku a mýtus bohatství: Obraz obchodníků a jeho proměny v díle Iharu Saikakua, 2005), Japonsko na rozcestí: Zdroje japonské identity (2006), Japonská bezpečnostní politika na prahu nového tisíciletí: Zdroj stability či nová hrozba? (2007), Kaitokudó ojobi sono šúhen ni okeru keizai šisó no naritači: Ri wo meguru giron wo čúšin ni (Počátky ekonomického myšlení v akademii Kaitokudó a v jejím intelektuálním prostředí: Diskuze o podstatě zisku, 2007). Věnuje se též překladům krásné i odborné literatury z japonštiny i evropských jazyků: Jošihisa Okamacu, Rozsévání (1996, se Zdeňkou Švarcovou), Micui Takafusa, Zápisky o obchodnících (2005), Edwin O. Reischauer, Albert M. Craig, Dějiny Japonska (2000, 2006, s Davidem Labusem). Kontakt: Doc. Ing. Jan Sýkora, M.A., Ph.D., Ústav Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Celetná 20, 110 00 Praha 1, e-mail: sykoraj@gmail.com.
11. dubna 2013
Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., Sexuologický ústav 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice
Název a anotace:
Krize maskulinity
Přednáška pojednává o maskulinitě (mužskosti) jako o souboru charakteristik týkajících se vzhledu, chování, životního stylu atd., které jsou v určité společnosti spojovány s muži a mužskou genderovou rolí. V laickém pojetí se maskulinita chápe jako biologicky determinovaná, a proto neměnná, a dále jako komplementární k femininitě, vůči které je ve většině oblastí nadřazena. V euroamerické civilizaci však dochází v poslední době k proměnám, které vrcholí „krizí maskulinity“. Jsou diskutovány příčiny a důsledky tohoto stavu.
Autor:
Zvěřina, Jaroslav (18. 12. 1942, Třebíč), sexuolog a politik; docent a emeritní přednosta Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V roce 1965 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. V letech 1965–1969 působil jako sekundární lékař v Psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě, v letech 1969–1977 jako odborný lékař-psychiatr v Táboře. V roce 1977 se stal vědeckým pracovníkem Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Od roku 1989 je docentem sexuologie a přednostou Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Publikoval více než 120 odborných prací, řadu z nich v zahraničí, přispěl do několika monografií, skript a sborníků. Je autorem učebních textů a monografií: Lékařská sexuologie (Praha: H+H, 1992), Lékařská sexuologie (Praha: Schering AG, 1994), O politice a sexualitě (Praha: Medea, 1996), Sexuologie (nejen) pro lékaře (Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2003). Pro edici Panoráma biologické a sociokulturní antropologie napsal (spolu s Jaroslavem Malinou) 5. svazek Sexuologie pro antropology (2002). Autorsky se podílel na projektu Kruh prstenu: Světové dějiny sexuality, erotiky a lásky od počátků do současnosti v reálném životě, krásné literatuře, výtvarném umění a dílech českých malířů a sochařů inspirovaných obsahem této knihy, 1: „Celý svět“ kromě euroamerické civilizace (2007).
Je předsedou Sexuologické společnosti České lékařské společnosti (od 1990) a prezidentem Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu, členem mezinárodní International Academy of Sex Research, Deutsche Gesellschaft für Sexualwissenschaft, čestným členem Polské sexuologické společnosti a držitelem Pamětní medaile Univerzity Karlovy v Praze. Od listopadu 1989 se angažuje politicky. Za Občanskou demokratickou stranu byl v roce 1992 zvolen do Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR, od roku 1996 byl poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, ve volebním období od roku 1998 zastával funkci předsedy Výboru pro evropskou integraci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, v letech 2004–2009 byl poslancem Evropského parlamentu. Laureát Ceny zakladatele Antropologického ústavu prof. MUDr. et PhDr. Vojtěcha Suka, DrSc. Kontakt: Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., Sexuologický ústav 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice, Karlovo náměstí 32, 120 00 Praha 2, telefon a fax: 224 904 609, e-mail: jaroslav.zverina@lf1.cuni.cz.
18. dubna 2013
Mgr. David Uher, Ph.D., Katedra asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Název a anotace:
Orientalismus ve Hvězdných válkách
1. základní pojmy 1.1 Edward Wadie Said 1.2 George P. Landow 1.3 orientalismus 1.4 Dálný východ
2.1 vědecká fantastika 2.2 sci-fi ve filmu 2.3 průniky s orientalismem
3. Hvězdné války 3.1 SW IIII-VI 3.2 ornamentální orientalismus 3.3 orientalizující koncepty 3.3.1 Síla – čchi 3.3.2 postavy učitelů
4. reálný orientalismus
Autor:
Mgr. David Uher, Ph.D. (1970, Frýdek-Místek), sinolog a vysokoškolský učitel. V roce 1994 absolvoval sinologii na FF UK v Praze (dp: O čínských rytířích) a začal pracovat v Kabinetě Dálného východu při Katedře romanistiky FF UP v Olomouci. V roce 2002 se stal vedoucím Katedry asijských studií FF UP. V letech 1998-2002 absolvoval postgraduální studium na Nankingské univerzitě v ČLR, obor čínská filologie se zaměřením na dějiny čínské lingvistiky a obhájil disertační práci na téma Výklad významu základních a rozbor struktury odvozených znaků: Teorie, etymologie, kultura (vyšla tiskem na UP v roce 2012). Je žákem prof. PhDr. Oldřicha Švarného, CSc. (1920-2011), s nímž spolupracoval na Úvodu do studia hovorové čínštiny (UP 1997, 2. vyd. 2001) a Hovorové čínštině v příkladech I-IV (UP 1998). Pod vedením prof. PhDr. Jiřího Černého, CSc. zpracoval asi dvacítku hesel v encyklopedii Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky (Libri 2008).Ve své odborné práci se zaměřuje na čínskou grammatologii a fonologii (zejména prosodii) moderní čínštiny. Je spoluautorem Učebnice čínských znaků (UP 2005) a autorem Učebnice čínské konverzace (Leda 2007). Zabývá se rovněž překladem (mj. Kane, Daniel: Knížka o čínštině) a tlumočením. V letech 2007-2010 zastával také funkci prvního českého ředitele Konfuciovy akademie UP v Olomouci. V současné době připravuje k vydání knihy Hanská grammatologie a Prosodická gramatika moderní čínštiny.
25. dubna 2013
Mgr. Jaroslav Šejvl, Klinika adiktologie, 1. LF UK a VFN v Praze, Apolinářská 4,128 00 Praha 2
Název a anotace
Moderní historie hřbitovů a pohřbívání – hrobník a jeho role v pohřbívání
Přednáška pojednává o problematice správy veřejných hřbitovů, o aktuálních otázkách a problémech, se kterými se setkává hrobník při pohřbívání. Akcentuje moderní historii hřbitovů a pohřbívání, zaměřuje se specifické pohřební rituály do kaplových a klenutých hrobek, a předkládá status quo definovaným platným zákonem o pohřebnictví. Zároveň upozorňuje na roli hrobníka v pohřebním rituálu, na jeho možnosti a meze při doprovázení zemřelého na poslední cestě a jeho roli při truchlení pozůstalých ve světle dnešních dní.
Autor:
Mgr. Jaroslav Šejvl (1976, Praha), absolvent Policejní akademie ČR. V letech 1995–2006 pracoval na různých pozicích u Policie ČR. Od roku 2006 do současné doby je odborným asistentem a pedagogem Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze, od roku 2007 rovněž přísedícím Městského soudu v Praze. V roce 2009 složil u Davida Stejskala Dílčí kvalifikaci hrobník a stal se hrobníkem v obci Třebotov. V létě 2012 složil profesní kvalifikaci stavitele podzemních hrobek.
Je tajemníkem Cechu hrobnického, který společně s Davidem Stejskalem spoluzakládal; je editorem publikace Pohřbívání a hřbitovy – první publikace svého druhu, která vyšla v EU. Kontakt: Mgr. Jaroslav Šejvl, Klinika adiktologie, 1. LF UK a VFN v Praze, Apolinářská 4,128 00 Praha 2, email:sejvl@adiktologie.cz.
2. května 2013
PhDr. Vladimír Liščák, CSc., Oddělení východní Asie, Orientální ústav AV ČR, v. v. i.
Název a anotace:
Bratr Odorik z Pordenone, františkánský poutník a světec
Přednáška bude pojednávat o františkánském misionáři a cestovateli do východní Asie na začátku 14. století. Odorikovu národnost neznáme, vzhledem k místu narození a historickým okolnostem, ho autoři uvádějí jako Itala, Čecha, Furlance, Rakušana či Slovince. O jistém vztahu Odorika k Čechám může svědčit fakt, že nejméně tři latinské verze rukopisu jeho cestopisu (z celkových zhruba 130 známých) vznikly v Praze. Odorik prošel v letech 1318 až 1330 velkou část Asie, pobyl tři roky na mongolském císařském dvoře v dnešním Pekingu, na zpáteční cestě snad procházel územím Tibetu. Přinesl velké množství do té doby v Evropě nezaznamenaných informací. V 18. století byl blahořečen, od roku 2002 probíhá proces přípravy jeho svatořečení.
Autor:
Liščák, Vladimír (9. 2. 1954, Praha), sinolog a orientalista; vědecký pracovník a vedoucí Oddělení východní Asie, Orientální ústav AV ČR, v. v. i., v Praze. V roce 1984 absolvoval v oboru orientalistika-sinologie Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od září 1984 do března 1987 pracoval na katedře věd o zemích Asie a Afriky, nejdříve na studijním pobytu, později (od 1986) jako odborný pracovník. Ve školním roce 1985/86 byl vyslán na studijní pobyt na universitu Fu-tan (Fudan Daxue) do Šanghaje, kde se věnoval studiu starých čínských dějin. V dubnu 1987 nastoupil do interní aspirantury v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV (dnešní Etnologický ústav AV ČR, v. v. i.), kde se zaměřil na studium etnik jižní Číny. Vědeckou výchovu ukončil 1990 odevzdáním kandidátské disertační práce (CSc.) a do konce roku 1990 pracoval v Ústavu pro etnografii a folkloristiku jako odborný pracovník. V lednu 1991 nastoupil jako vědecký pracovník do Orientálního ústavu ČSAV (dnešní Orientální ústav AV ČR, v. v. i.), kde dále pokračoval ve své práci na studiu etnik jižní Číny. Roku 1992 obhájil kandidátskou disertační práci a dosáhl vědecké hodnosti CSc. V dubnu 1993 musel vzhledem k reorganizaci ústav opustit. Od května do prosince 1993 přednášel jako odborný pracovník Ústavu Dálného východu FF UK úvod do geografie a etnografie Číny. V lednu 1994 znovu nastoupil do Orientálního ústavu AV ČR, kde se začal zabývat dějinami buddhismu v Číně. V květnu 1995 byl jmenován vedoucím Oddělení východní Asie, kterým je dodnes (2012). V současné době se zaměřuje zejména na kontakty po Hedvábné cestě s důrazem na styky Číny s Evropou ve středověku (zejména období mongolské dynastie Jüan, 13.–14. století). Spolupracuje rovněž na geografickém názvosloví v Názvoslovné komisi při Českém úřadu zeměměřičském a katastrálním.
Publikoval jako autor či spoluautor deset knižních publikací, dvě desítky odborných statí a příspěvků v monografiích a sbornících a přes sto článků v časopisech, včetně odborných periodik, a to v češtině i angličtině. Je zejména autorem monografií: Státy a území světa (Praha: Nakladatelství LIBRI, 1996, 1998, 2009), Čína – Dobrodružství Hedvábné cesty. Po stopách styků Východ – Západ (Praha: Set Out, 2000), Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech (Praha: Nakladatelství LIBRI, 2008). Podílel se autorsky i jako editor na vícejazyčné publikaci Petr Sommer – Vladimír Liščák (eds.): Odorik z Pordenone: Z Benátek do Pekingu a zpět. Setkávání na cestách Starého světa ve 13.–14. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference. Plzeň, 13.–14. listopadu 2006 / Odoric of Pordenone: From Venice to Peking and back. Meetings on the Roads of the Old World in the 13th–14th centuries. Proceedings of the International Conference. Pilsen, 13th to 14th November 2006 (Praha: Centrum medievistických studií – Filosofia, 2008).
Od roku 1989 se zúčastnil dvou desítek domácích a mezinárodních konferencí a sympozií. Je předsedou Názvoslovné komise při Českém úřadu zeměměřičském a katastrálním (od 2010) a členem Evropské asociace čínských studií (Association européenne d’études chinoises / European Association of Chinese Studies, EACS) (od 1988). Je členem oborové rady Dějiny a kultury zemí Asie a Afriky FF UK (od 2004). Podrobný přehled odborné činnosti včetně roku 2012 viz http://www.orient.cas.cz/kontakty/pracovnici/liscak.html.
Kontakt: PhDr. Vladimír Liščák, CSc., Oddělení východní Asie, Orientální ústav AV ČR, v. v. i., Pod Vodárenskou věží 4, 182 08 Praha 8, telefon: 266 052 412, e-mail: vliscak@orient.cas.cz.
9. května 2013
Ing. Martin Frouz, MgA.,
Název a anotace:
Užití fotografie v antropologii, archeologii a egyptologii
Přednáška se dotkne několika oblastí svázaných s fotografií a jejím užitím (bude rozdělena do tří cca 25 minutových bloků)
Co je, kde a proč se vzala fotografie? /výjimečnost fotografie vzhledem k ostatním obrazovým záznamům/
Počátek záznamu a fotozáznamu – příchod digitalizace a kam dál …
FOTOOBRAZ fotografický záznam
záznam z fotografie vycházející
zobrazení fotografii podobné (pouze podobné)
Je fotografie obrazem reality? /Fotografie a objektivita záznamu, co je objektivita/
„Vnímání“ fotografickým přístrojem a lidským okem.
Rozsah vnímání přístrojem (výřez, část spektra … čas, clona, citlivost …ohnisková vzdálenost, úhel pohledu / umístnění snímacího přístroje vůči objektu)
Fotografie – fotodokumentace a popularizace – její užití ve vědě.
Vztah vědecké fotografie a ostatních oblastí fotografické tvorby.
Kdy a jak použít fotografii pro vědecké aplikace. (rozhodnutí, zda fotografie může být užita a za jakých podmínek, naplánovat aplikaci, otestovat, vyhodnotit, upravit podle výsledků, zadokumentovat, uložit a vyhodnotit dle požadavku)
Autor:
Martin Frouz (7. 3. 1970, Tábor), fotograf, fotodokumentátor a pedagog; účastník projektu „Člověk–Auto / Auto–Člověk: Život – věda – umění“. Kromě praxe v médiích a propagaci se ve své tvorbě opírá o dosažené technické vzdělání (Katedra přesné mechaniky a optiky Českého vysokého učení technického v Praze, 1993) a umělecké vzdělání (Katedra fotografie Filmové akademie múzických umění v Praze, 1999); na Filmové akademii múzických umění pokračuje v doktorském studiu. Ve své fotografické činnosti se věnuje především tématům z antropologie, archeologie, egyptologie, historie a dokumentace památek, realizuje se rovněž ve volné tvorbě. Je spolupracovníkem české redakce časopisu National Geographic. Své teoretické a praktické zkušenosti z oblasti fotodokumentace a spolupráce s médii předává studentům několika vysokých škol.
Kontakt: Ing. Martin Frouz, MgA., e-mail: Martin.Frouz@seznam.cz
16. května 2013
PhDr. et Mgr. Marcela Zoufalá, Ph.D.
Název a anotace:
Přistěhovalectví a narůst pravicového extremismu v evropském prostoru
Přednáška pojednává o vzestupu pravicového extremismu v souvislosti s fenoménem přistěhovalectví ve vybraných evropských zemích. V úvodu budou stručně představena konkrétní extrémně pravicová hnutí a jejich manifestace s důrazem na protipřistěhovaleckou rétoriku. Pozornost bude dále věnována koncepci a implementaci imigračních politik a důsledkům jejich případného selhání. Závěrem budou diskutovány možné vývojové tendence v evropské společnosti: Je stoupající obliba extrémně pravicových stran u voličů nastupujícím trendem nebo přechodným jevem? Jaký je obraz minorit v představách většinové společnosti? Jaký je potenciál tzv. angažované antropologie v daném kontextu?
Autorka:
PhDr. et Mgr. Marcela Zoufalá, Ph.D.
Česká kulturoložka a kulturní antropoložka. Absolventka oboru kulturologie na Katedře teorie kultury (kulturologie) a oboru Portugalština na Ústavu románských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V průběhu doktorského studia na Katedře teorie kultury vedla seminář s názvem „Orient a kultura“ a v současnosti přednáší na Katedře teorie kultury na téma „Interkulturní komunikace“. Absolvovala výzkumné pobyty na Univerzitě Sapienza v Římě, na Katolické univerzitě v Rio de Janeiro a jako výzkumný hostující pracovník na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Svůj výzkumný pobyt v Izraeli reflektuje v knize Judaismus a ženy v Izraeli, která nedávno vyšla v Nakladatelství Karolinum. Předmětem jejího vědecko-výzkumného zájmu je komparace kultur a náboženství a analýza vztahu mezi institucionalizovanou náboženskou vírou a fenoménem genderu jako kulturní konstrukcí. V roce 2012 získala stipendium USC Shoah Foundation Institute pro přípravu semináře “Zdroje a projevy antisemitismu v současné české společnosti”. V rámci Pražského centra židovských studií FF UK zastupuje obor kulturologie a působí jako koordinátorka akademické rady centra. Kontakt: marcela.zoufala@gmail.com